Lišta
Jak na pazourek


Rozhovor




Dne: 10.6.2019

 


Z novinového rozhovoru leden 2019:

  1. Nejprve se našim čtenářů představte: vzdělání, čím se živíte, spolupráce s vědeckými institucemi

Jsem kameník, specialista na pravěké techniky štípání kamene. Deset let mě živí výroba pazourkových hrotů, nožů a čepelí, které opracovávám původními nástroji jako jsou např. parohové otloukače.  Se základy řemesla jsem se seznámil před patnácti lety v Anglii u starého mistra Johna Lorda, později jsem absolvoval stáž ve Francii u předního odborníka na štípanou industrii Jacquese Pelegrina a dalších francouzských archeologů. Poskytuji servis archeologickým institucím jako je Archeologický ústav akademie věd, vedu kurzy pro studenty archeologie. Vedle pravěkých rekonstrukcí pro muzea také zásobuji střelce pazourkovými křesacími kameny do starých pušek a pistolí.

2. Jak jste se vlastně k výrobě pazourkových nástrojů dostal, co vás k tomu nakoplo?

Prehistorie mě zajímala vždycky. Věděl jsem, že štípání kamene není úplně zapomenuté umění, že techniky výroby štípané industrie se částečně dochovaly u přírodních národů a částečně byly znovuobjeveny experimentálními archeology. Při studiu na České zemědělské univerzitě v Praze jsem zkoumal pěstování pravěkých a starověkých obilnin a jejich možné využití v ekologickém zemědělství. Po studiích jsem několik let pracoval v Británii, zjistil jsem, že existuje starý kameník, který štípání kamene učí, ve volném čase jsem pak jezdil na kurzy a získával první dovednosti. Jakmile jsem objevil nadání, stačilo je vytrvale rozvíjet.

 

3. Jak jste na začátku hledal informace, ve vědeckých studiích, nebo metodou pokus omyl?

V prvních letech jsem nejvíce čerpal z anglicky psané literatury, z publikací legendárních amerických štípačů. Nicméně nejpropracovanější vhled do technologie štípaného kamene nabízí francouzská archeologická škola. Navíc, aby člověk zvládal složitější postupy, nestačí samotná teoretická znalost, je třeba především cílevědomá praxe.

4. Jak dlouho trvalo, než jste se to naučil a proč?

Ruce musí získat tisíce hodin zkušeností, abyste se mohl spolehnout na konzistentní výsledky. Po pěti letech učení jsem si byl dostatečně jist a pustil se do podnikání na plný úvazek.

5. Mohl byste to ilustrovat na nějakém příkladu?

Musíte snížit procento chyb, mít celý proces výroby pod kontrolou. Pokud se vám vaší vlastní chybou během výroby rozlomí 30-ti centimetrová dýka, na níž pracujete již půl dne, práce přijde vniveč. Je nutné chápat, že štípání kamene je jednosměrný proces. Nepovedený úder nemůžete zopakovat a udeřit lépe. Na rozdíl od kováře, který kus železa může znovu rozžhavit a překovat, nemůžete jednou odražený úštěp vrátit, není žádný druhý pokus. Štípání kamene je řetězec bleskových výpočtů. Průběh štěpení musíte předvídat tím, jak ovládáte řadu proměnných jako je úhel úderu, vytvarování povrchu kamenného jádra nebo úprava bodu, do kterého vedete úder.

 

6. Jako historik vím, že rozdílně kamenné nástroje vyráběli neandrtálci a jinak například lovci v mladší době kamenné, jak velký rozdíl to představuje pro vás?

Máte pravdu, že každá kultura v prehistorii používala poněkud jiný repertoár technik a metod štípání kamene, vyráběli tedy i jiné typy hrotů a dalších nástrojů. Zjednodušený příklad je rozdíl mezi neandertálci a námi, moderními lidmi. Cílem neandertálců byly hlavně široké ostré úštěpy, které odrážely tvrdým kamenným otloukačem. Zatímco naši předkové, lovci sobů, mamutů a divokých koní, od doby před 40 000 lety z jádra odbíjeli cíleně dlouhé tenké čepele. Lovci mamutů čepele štípali otloukačem z parohu, první zemědělci před 7000 až 4000 lety za použití parohového prostředníku a palice, některé kultury dokonce tlakem špičky z parohu či mědi. Paradoxně ne vždy platí, že čím starší období, tím primitivnější práce. S jistotou odbít z jádra tzv. levolloiský trojúhelníkovitý hrot, tak jak to skvěle zvládali neandertálci, je překvapivě obtížné pro štípače současnosti, včetně mě. Často při pokusech napodobit dovednost neandertálců při této konkrétní metodě selháváme.

7. Ne všechno se dělá z pazourku, jaké ještě kameny umíte používat?

Kromě nejznámějšího pazourku, tedy „silicitu glacigenních sedimentů“ jsou dobře štěpitelné např. různé rohovce, křemence, jaspisy, nebo obsidián. Kamenné suroviny, které lze opracovávat štípáním jsou tvrdé, dostatečně jemnozrnné a především homogenní či izotropní, tedy stejných vlastností ve všech směrech a celém objemu. Ačkoli tyto suroviny vznikly často zcela odlišnými geologickými procesy (např. „pazourek“ vznikl přeměnou těl mořských organizmů, zatímco obsidián je vulkanického původu), mají všechny podobné složení, jsou tvořeny převážně oxidem křemičitým (SiO2).

8. Kde je sháníte, jdete třeba jen tak na procházku a seberete něco ze země?

Naši předkové v době kamenné jistě záměrně krajinu prozkoumávali, znali zdroje vhodných surovin. Dnes se výchozy štěpitelných kamenů většinou nacházejí na chráněných územích, není etické je z těchto míst těžit. Ve své práci proto spoléhám na surovinu, kterou nakupuji v zahraničí.

9. Představuje pro vás doba kamenná i něco jako životní styl a jak se to projevuje, kromě výroby kamenných nástrojů?

Máme hobby farmu, kamenné ostří tedy pro zábavu a spíše výjimečně použiji při zpracování masa z našich oveček a koz, s dětmi na konci léta sklízíme pšenici jednozrnku a dvouzrnku pazourkovým srpem tak jako neolitičtí zemědělci. Ovšem je to opravdu jen pro radost. Jsem náramně spokojen v bezpečné a svobodné Evropě počátku 21. století.

10.  Učíte i druhé, v poslední době je zájem o takzvanou living history, pořádáte kurzy například, jak to lidi zajímá?

Je pravidlem, že můj kurz pro veřejnost, který hostí některé muzeum, bývá plně obsazen. Jedním z edukativních projektů, na nichž spolupracuji je Letní škola archeologie, kterou pořádá Ústav archeologické památkové péče a sdružení Bacrie v pravěké osadě Křivolík uprostřed lesů u České Třebové. A zlatým hřebem každé sezony je velký pravěký festival Krumbenowe v Českém Krumlově, kde nás 170 účinkujících v dobovém oblečení prezentuje život v kupecké osadě od posledních lovců, přes dobu bronzovou až po novověk. Pět tisíc návštěvníků se tak vždy na začátku září seznámí s životem a technologiemi minulých generací podle současných poznatků archeologie.

11.  Jistě si vaší dovednosti všimli i vědecké instituce, spolupracujete s nimi a jak?

Zajímavá byla třeba loňská práce pro výzkumný projekt v Súdánu. Archeologický ústav akademie věd vede výzkum neolitizace, nástupu zemědělství v oblasti před 7500 lety. K analýze pracovních stop jsem podle originálních nálezů vyráběl tesly, tedy něco jako sekery, ze sytě červeného súdánského kamene ryolitu. Výsledky zkoumání mikroskopických stop nám objasní k jakým činnostem se tesly používaly.

12. Závěrem, co vaše plány do budoucna?

Přál bych si polevit v návalu práce a najít čas na některé techniky, které jsem dosud nezkoušel. Například zkonstruovat velký pákový mechanizmus ke štípání tlakem. Používal se k produkci extrémně rovných 40-ti centimetrových tenkých čepelí, které známe z 6000 let starých hrobů v jižní Evropě.

 

Rozhovor leden 2019

Otázky: J. Vorlíček