Lišta
Prehistorie


Mladší paleolit

(40 000 – 9000 před Kr.)

 

  • Aurignacien
  • Gravettien
  • Solutréen (v západní Evropě – u nás epigravettien)
  • Magdalenien

 

Počátek mladšího paleolitu je považován za zásadní vývojový přelom – tzv. „velký skok vpřed“, je to doba, kdy se ustavila moderní lidská mysl, dokonalý jazyk, párová rodina a odstartoval řetězec kulturních a technologických inovací vedoucí až k současné postindustriální společnosti.

Asi před 40 000 lety přicházíme my, moderní lidé z Afriky a Blízkého východu do Evropy, setkáváme se zde s neandertálci, které vytlačíme do okrajových regionů, kde jejich oslabené populace už nejsou schopny přežít a ještě před nejchladnějším vrcholem doby ledové vyhynou (asi před 27 000 lety).

Na rozdíl od zpívajících neandertálců se dorozumíváme komplexním jazykem, dokážeme lépe analyzovat počasí, změny v krajině, sezonní tahy stád zvěře, efektivněji plánovat a lovit vrhacími zbraněmi na dálku. Nejvýraznějším archeologicky doložitelným znakem moderní mysli je naše umění – malby a rytiny, figurky lidí a zvířat, zdobené nástroje, náhrdelníky a jiné ozdoby těla i oděvu.

U nás ve střední Evropě převládá stepní krajina – lidé se specializují na lov velké stádní zvěře – mamuti, sobi, divocí koně. K lovu je používán atlatl = vrhač šípů/oštěpů.

 

vrhač s řezbou mláděte kozorožce, vyřezán ze sobího parohu podle nálezu z Mas d'Azil, Francie


Typická je čepelová technika – vysoce kontrolované odrážení ostrých dlouhých čepelí z pazourkového jádra - představuje efektivní využití kvalitnější kamenné suroviny, často transportované ze vzdálených nalezišť. Čepele představovaly univerzální řezný nástroj samy o sobě, nebo byly retuší dále upravovány do podoby dalších nástrojů jako byly hroty, rydla, vrtáky, pilky nebo škrabadla.

 

vrhačvyřezán ze sobího parohu

 

 

Období posledního glaciálního maxima v západní Evropě zaujímá kulturní komplex zvaný Solutréen (22.000 – 16.000 př. Kr.). Lidé v jižní Francii a Španělsku vyráběli úžasné bifaciálně opracované listovité hroty nazývané „vavřínové listy“ – z nichž některé mistrovské kousky patří k nejskvostnějším kamenným artefaktům paleolitické Evropy. Příkladem je depot patnácti vavřínových listů z naleziště Volgu ve východní Francii, které fascinují symetrií, pravidelným vzorem jizev a z nichž některé přesahují délku 30 cm a jsou tenké pouhých 6 – 9 mm.

 

Solutréenský vavřínový list - replika