Lišta
starší paleolit


Starší paleolit

(před 1,8 miliony – 250 000 lety)

Typickým artefaktem staršího paleolitu je pěstní klín, který byl vyráběn druhy Homo erectus a Homo heidelbergensis. Jde o oboustranným štípáním opracovaný (bifaciální) masivní nástroj, silnější konec je někdy neopracován, opačný konec je buď oválný s ostrou hranou, nebo je tvarován do hrotu. Základní kapkovitý tvar pěstních klínů je pozoruhodně konzistentní v celém jejich geografickém rozšíření, které sahá od Číny, přes  Evropu až do jižní Afriky.

Štípáním kolem celého obvodu nástroje se oproti jednoduchému sekáči podstatně zvětšila celková délka řezné hrany.  Proces výroby pěstního klínu je mnohem komplikovanější než produkce jednoduchého valounového sekáče. Zahrnuje delší sekvenci kroků – po vytvarování pazourkové hlízy tvrdým kamenným otloukačem do podoby plochého jádra někdy následuje ztenčování, při němž je nejčastěji použit měkčí otloukač (paroh, kost, dřevo).

Finálními jemnými údery odstraňujícími drobné úštěpy je dosaženo dokonale ostré hrany. Výroba pěstního klínu tedy vyžaduje vyšší stupeň zručnosti a užití  paměti daleko za schopnostmi před-lidských primátů. Proto je považován za zásadní technologický průlom, svědčící o významném navýšení kapacity lidského mozku.

Pěstní klín byl používán jako řezný nástroj k porcování zabitých zvířat a zdechlin. Nejstarší hrubě opracované pěstní klíny pocházejí z doby před 1,5 milionem let (Homo erectus), od doby před 500.000 lety (Homo heidelbergensis) se objevují dokonaleji opracované symetrické typy. Přestaly se užívat až ke konci středního paleolitu (250 000 - 40.000), kdy pěstní klíny – mousterienské bifasy - vyráběli Neandertálci.

Pěstní klíny tak zůstaly klíčovým prvkem technologie raných lidí po ohromující dobu 1,5 milionu let. Kromě jejich množství a mimořádné trvalosti, udivuje především symetrický tvar mnohých z nich, jenž byl záměrně docílen dovedným štípáním kamene. U některých nálezů je symetrie dosaženo ve všech třech rozměrech - pěstní klíny tak můžeme nazvat „prvními estetickými artefakty“.

 

pěstní klínpěstní klín - replika

 

Hypotéza „Sexy Hand-axe“

S pěstními klíny (angl. hand-axe) je spojen paradox: proč byly tyto artefakty tak často odhozeny nepoužité, v původním nepoškozeném stavu, a proč ranní lidé investovali tolik času a energie do výroby vysoce symetrických nástrojů pokud byly používány pouze k praktickým účelům jako rozřezávání těl zabitých zvířat, sekání rostlin nebo opracování dřeva, když k takovým činnostem lze stejně efektivně použít pouhé úštěpy nebo jen minimálně opracované kusy kamene s ostrou hranou?

Výše uvedené otázky vysvětluje hypotéza, podle které byly symetrické pěstní klíny užívány jako prostředek, jak „udělat dojem“ na potenciální partnery opačného pohlaví. Tuto představu, známou jako hypotéza „Sexy Hand-axe“, formuloval v roce 1999 britský archeolog Steven Mithen a evoluční biolog Marek Kohn. Autoři navrhují, že samci vyráběli tyto symetrické artefakty, aby jejich prostřednictvím „inzerovali“ kvalitu svých genů samicím.

Výroba symetrického pěstního klínu vyžaduje značnou technickou zručnost stejně tak jako schopnost představit si a úspěšně vykonat plán. Navíc, plán musí být průběžně modifikován, tak jak vyvstávají nepředvídané problémy – například když se v průběhu štípání v kameni objeví skrytá vnitřní prasklina, nebo úder mine zamýšlený bod. Plánování, flexibilita a vytrvalost byly důležitými vlastnostmi v mnoha aspektech lovecko-sběračského života, potenciální matka by si přála tyto vlastnosti u svých dětí a tak by byla přitahována k samcům, kteří prokazovali takové vlastnosti při výrově kamenných nástrojů. Podobně, výroba pěstních klínů by byla spolehlivým indikátorem zdraví, dobrého zraku a koordinace pohybů těla.

Mnoho biologických studií prokázalo, že symetrie anatomických znaků je dobrým indikátorem genetického i tělesného zdraví, neboť genetické mutace, patogenní organizmy a stres během vývoje jedince mají tendenci způsobovat asymetrie. Studie moderních lidí ukázaly, že jak ženy, tak muži jsou přednostně přitahováni k jedincům opačného pohlaví, jejichž obličej a tělo mají vysoký stupeň symetrie.

Neexistuje archeologický doklad, jenž by naznačoval, zda pěstní klíny vyráběly muži nebo ženy. Nejpravděpodobněji tyto artefakty vyráběli spíše samci, neboť ti jsou spojováni s lovem a vyhledáváním zdechlin a navíc, předpokládáme-li polygynní systém a fungování pohlavního výběru u staropaleolitických skupin, byli by to opět muži, kdo vyráběl ty nejsymetričtější artefakty. To samozřejmě nevylučuje, že ženy vyráběly pěstní klíny k praktickým účelům.

Tato hypotéza navíc umožňuje vysvětlit existenci obřích pěstních klínů, které díky své velikosti nemohly mít praktické užití. Klasický příklad pochází z Furze Platt v jižní Anglii  - pazourkový pěstní klín o velikost téměř 40 cm, vážící 3,4 kg. Symetrické pěstní klíny tedy byly objekty, jenž měly zaujmout potenciálního partnera a  zapůsobit na něho znalostmi, zručností, fyzickou silou a psychickými schopnostmi, které výroba takového artefaktu vyžaduje.