Lišta
Bifaciální opracování


Bifaciální opracování

Cílem je získat oboustranně (bifaciálně) opracovaný plochý artefakt (bifas) s ostrou pracovní hranou. Použití měkčích otloukačů z parohu je nejvhodnější k tvarování tenkých, zploštělých bifasů s rovnou pracovní hranou, jako jsou dokonalejší symetrické pěstní klíny nebo listovité hroty. Parohový otloukač se v okamžiku úderu mírně stlačí, energie se tak do kamene přenese rovnoměrněji, což vede k odražení relativně tenkých, plochých úštěpů, které mají méně vypouklý bulbus a jsou tedy vhodné při ztenčování bifasů.

 

 

 

Čím delší a tenčí bifas, tím stoupá riziko rozlomení artefaktu a tím důležitější pro úspěch jsou dobře připravené úderové plochy. Nejbolestnějším důsledkem chybného vyhodnocení situace, špatné podpory bifasu a následného chybného úderu je tzv. „end snap“ – náhlé rozlomení tenkého bifasu (např. listovitého hrotu) nejčastěji zhruba ve dvou třetinách délky. Po úderu do nedostatečně připravené platformy na špičce nebo bázi bifasu se kámen „rozvlní“ a energie těchto vnitřních vibrací se uvolní prasknutím artefaktu na dvě části. Často i několika-hodinová práce tak přijde vniveč, nebo je třeba se spokojit s mnohem menším výsledným nástrojem, než bylo původně zamýšleno.

 

nedůslednost při přípravě platformy (aneb i mistr tesař...)