Lišta
Čepelová technika

Čepelová technika

Čepelová technika

Čepelová technika spočívá ve vysoce kontrolovaném odrážení série ostrých dlouhých čepelí z upraveného pazourkového jádra, představuje efektivní využití kvalitnější kamenné suroviny, často transportované ze vzdálených nalezišť. Čepele byly našimi předky vyráběny touto metodou ojediněle již od středního paleolitu, nicméně dominantní se tato technika stala až od počátku mladšího paleolitu (zhruba před 40.000 lety) a zůstala užívána až do doby bronzové (2000 - 800 př. Kr.)

Čepel je druh kamenného úštěpu s délkou nejméně dvakrát převyšující šířku a se zhruba souběžnými bočními hranami. Čepele odrážené z jádra mohou být multifunkčním řezným nástrojem samy o sobě, v neolitu se vsazené do srpu používaly ke sklizni obilí, nebo se dále mohou  tvarovat tzv. tlakovou retuší do podoby hrotu šípu nebo oštěpu, škrabadla, rydla, vrtáku atd. Výhodou čepelové techniky je efektivnější využití suroviny.  Z jednoho kusu kamene lze touto technikou získat několikanásobně větší celkovou délku ostří než při jakékoli jiné metodě.

Čepele lze odrážet přímým úderem kamenným nebo parohovým otloukačem, nebo nepřímým úderem pomocí parohového úderníku a těžší dřevěné nebo parohové palice.

Na povrchu jádra je třeba vytipovat vhodná místa úderu a toto místo nebo-li platformu vždy připravit. Platforma musí ležet nad hřebenem negativů jizev, který povede tlakovou vlnu a musí svírat ostrý úhel s povrchem jádra.  Vedle úhlu platformy k dalším nezávislým proměnným, které je nezbytné mít pod kontrolou, patří: hloubka platformy (tedy jak daleko od hrany úder dopadne), dále úhel úderu a začtvrté síla úderu.  Kombinace těchto faktorů formuje výsledek tj. délku úštěpu, sílu úštěpu a vnitřní úhel platformy na úštěpu (= závislé proměnné).

Není-li na jádru vhodné místo k odražení první čepele, je třeba bifaciálním štípáním připravit vodící hranu, tedy vyštípat na jádru hřeben, který povede tlakovou vlnu při odražení první (vodicí/hřebenové) čepele. Výsledné dva hřebeny po stranách negativu odražené vodicí čepele umožní odražení následných dvou (a dalších) čepelí a dovolí tak pokračovat v těžbě jádra (viz fotky níže). Toto je základ čepelové techniky mladopaleolitických kultur.

Platformu je vhodné izolovat tak, aby mírně vystupovala z jádra, tlaková vlna snáze pronikne do jádra a zvýšíme tak pravděpodobnost úspěšného odražení. Platforma musí být náležitě zesílena obroušením, ostrá hrana by se při úderu rozdrtila. Je nutné, aby strana jádra měla konvexní povrch, jakékoli prohlubně představují riziko, že odražený úštěp skončí nežádoucím schodovitým zalomením, jehož odstranění bývá velmi problematické.

 

 

jiné jádro a odražené čepele

 

odražené čepele