Lišta
Etický kodex

Etický kodex

Etický kodex

S replikací štípané kamenné industrie je spojen i soubor etických pravidel, která by každý, kdo „rozbíjí kameny“ měl respektovat:


  1. Neštípat na archeologických nalezištích – odpad ze štípání by kontaminoval lokalitu a při budoucím výzkumu by komplikoval práci archeologů a mohl by zkreslit naše poznání prehistorie.
  2. Nevydávat repliky za pravé nálezy, vyrobené artefakty nejlépe označovat trvalou značkou.
  3. Odpovědně nakládat s odpadem ze štípání, odpadní úštěpy je třeba ukládat na místa, kde nehrozí možnost záměny za prehistorické artefakty, (např. sběrné dvory odkud přírodě neškodné odpadní úštěpy putují na vaši lokální skládku).

 

elektrická frézka s diamantovým kotoučem

 

příklad vybroušené značky na listovitém hrotu

Replikaci štípané kamenné industrie se věnuji profesionálně, toto řemeslo provozuji jako svou kamenickou živnost. Ročně mi projdou rukama stovky kilogramů štěpitelné suroviny, odpovědné nakládání se surovinou, vyrobenými artefakty i s odpadem je proto zcela nezbytné.

Ad. bod 2. Trvalé označování replik, je pevným zvykem všech zahraničních mistrů i většiny amatérů, z nichž někteří na prestižní repliky zaznamenávají i své iniciály a datum výroby. Podobná značka pak funguje nejen jako prevence budoucího prodeje artefaktu coby autentického nálezu, ale spíše představuje hrdý autorský podpis na uměleckém díle, či dokonale řemeslně zvládnutém výrobku. V tomto kontextu pak moderní repliky opouštějí sféru potenciálních podvrhů a nabývají vlastní hodnoty jako cenné sběratelské předměty a svébytné umění a řemeslo.

Příklad řešení: Ve své praxi používám elektrickou frézku s laboratorními diamantovými kotouči, veškeré artefakty opouštějící mou dílnu jsou označeny vybroušenou značkou.

Ad. bod 3. Odpovědné nakládání s odpadem, je zvlášť důležité pro ochranu volné krajiny a spolehlivost povrchových sběrů. Profesionální archeologie sice disponuje metodami jak „starobylost“ nalezeného štípaného artefaktu ověřit, většina prehistorické štípané industrie nese na svém povrchu charakteristické znaky (např. patina, eolizace, pracovní lesk ad.), nicméně nejsou-li kamenné artefakty zřetelně patinovány, je někdy obtížné na první pohled odlišit úštěp odražený před hodinou, před jedním rokem nebo několika tisíci lety.

Příklad řešení: Náš pozemek, na němž stojí dílna je bývalá soukromá pískovna zavežená sutí, pozemek tedy postrádá stratifikované vrstvy, místo má nulovou archeologickou hodnotu, ukládání kamenného odpadu je zcela bez rizika. Nedisponuje-li člověk podobně ideálním úložištěm odpadu štěpení u domu, lze doporučit např. odvoz do nejbližšího sběrného dvora, odkud přírodě neškodné odpadní úštěpy putují na regionální skládku.