Lišta
surovina

pazourková hlíza z glacigenních sedimentů v severních Čechách

Surovina

Kamenné suroviny, které lze opracovávat štípáním jsou tvrdé, dostatečně jemnozrnné a především homogenní či izotropní, tedy stejných vlastností ve všech směrech a celém objemu. Ačkoli tyto suroviny vznikly často zcela odlišnými geologickými procesy (např. „pazourek“ vznikl přeměnou těl mořských organizmů, zatímco obsidián je vulkanického původu), mají všechny podobné složení, jsou tvořeny převážně oxidem křemičitým (SiO2). Z moderních materiálů má podobné vlastnosti např. sklo nebo porcelán.

Pazourkové hlízy se přirozeně vyskytují ve vrstvách křídových usazenin v severní a západní Evropě, kde vznikly chemickou přeměnou odumřelých těl mořských organizmů před desítkami milionů let.

Druhotná naleziště jsou v Sasku, Severních Čechách a ve Slezsku, kam byl pazourek během několika dob ledových ze severu transportován pevninským ledovcem a řekami z něho vytékajícími.

 

křídové útesy z nichž erodují pazourkové hlízy

 

 

Dobře štípatelný je také křemenec, který vznikl stmelením mořských usazenin a působením vysokých teplot okolních vyvřelin. Kvalitnější jemnozrnný křemenec se vyskytuje na jihozápadním okraji Českého středohoří.

Kromě pazourku a křemence se u nás v prehistorii ke štípání používaly i jiné horniny: např. různé druhy rohovce (jižní Morava, např. naleziště Krumlovský Les u Brna, nebo se v neolitu dostával na naše území dálkovým obchodem z Bavorska), okrajově je doložen opál, jaspis (naleziště v Českém ráji), křišťál, radiolarit z česko-slovenského pomezí nebo obsidián – sopečné sklo ze Slovenska a Maďarska. Dálkovým obchodem nebo přímými výpravami za surovinou byly silicity různých druhů v pravěku přinášeny na naše území i z Polska.

 

pazourkové hlízy v křídovém útesu