Lišta
surovina

pazourková hlíza z glacigenních sedimentů v severních Čechách

Surovina

Ke štípání lze použít jakoukoli horninu, která se lasturnatě láme. Po úderu se tlaková vlna v materiálu šíří předvídatelným způsobem a dojde k odlomení ostrého úštěpu. V prehistorii se nejčastěji používaly amorfní horniny složené z oxidu křemičitého jako pazourek, rohovec a obsidián. Z moderních materiálů má podobné vlastnosti např. sklo nebo porcelán.

Pazourek je amorfní hornina složená z molekul SiO2, bývá barvy šedé až černé, někdy hnědé, na povrchu je často pokryt bílou kůrou. Pazourkové hlízy se přirozeně vyskytují ve vrstvách křídových usazenin v severní a západní Evropě, kde vznikly chemickou přeměnou odumřelých těl mořských organizmů před desítkami milionů let.

Druhotná naleziště jsou v Sasku, Severních Čechách a ve Slezsku, kam byl pazourek během několika dob ledových ze severu transportován pevninským ledovcem a řekami z něho vytékajícími.

 

křídové útesy z nichž erodují pazourkové hlízy

 

 

Dobře štípatelný je také křemenec, který vznikl stmelením mořských usazenin a působením vysokých teplot okolních vyvřelin. Kvalitnější jemnozrnný křemenec se vyskytuje na jihozápadním okraji Českého středohoří.

Kromě pazourku a křemence se u nás v prehistorii ke štípání používaly i jiné horniny: např. různé druhy rohovce (jižní Morava, např. naleziště Krumlovský Les u Brna, nebo se v neolitu dostával na naše území dálkovým obchodem z Bavorska), okrajově je doložen opál, jaspis (naleziště v Českém ráji), křišťál, radiolarit z česko-slovenského pomezí nebo obsidián – sopečné sklo ze Slovenska a Maďarska. Dálkovým obchodem nebo přímými výpravami za surovinou byly silicity různých druhů v pravěku přinášeny na naše území i z Polska.

 

pazourkové hlízy v křídovém útesu