Aztécký meč

Plochý dřevěný kyj osazený obsidiánovými čepelemi, Macuahuitl /ma:kwawitl/, byla zbraň rozšířená mezi středoamerickými indiány, tedy nejen u Aztéků, z jejichž jazyka pochází pojmenování, ale i u Mayů a dalších. Jen málo zakřivené obsidiánové čepele byly štípány specializovanými řemeslníky z čepelového jádra, o jejich účinnosti svědčí několik písemných zpráv z 16. století, které uvádí případy, kdy aztéčtí válečníci macuahuitlem v boji usekli hlavu koní španělských dobyvatelů. Provedení isnpirováno středně dlouhými typy macuahuitlu s délkou kolem 80 cm (obouruční verze dosahovaly délky kolem 120 cm). Korpus z tvrdého bukového dřeva, čepele z mexického obsidiánu lehce přichyceny moderním lepidlem a následně tmeleny přírodní smolnou směsí se včelím voskem.