Dýka dlouhá čepel

Provedení inspirováno dýkami ze střední Francie, kde v letech 2850 až 2450 př.Kr. působili specializovaní řemeslníci, mistři štípání, kteří pomocí prostředníku a těžké palice odráželi mimořádně dlouhé čepele z jader nazývaných "libry másla". Z jejich dílen ležících na bohatých zdrojích suroviny byly tyto dlouhé čepele distribuovány stovky kilometrů daleko. Archeologové je nalézají v depotech obsahujících až desítky kusů, nebo individuálně v hrobech jako součást pohřební výbavy. Některé se dochovali s rukojetí ovázanou rostlinným vláknem a s dřevěným nákončím, podobně jako dýka na fotkách. V našich zemích ve stejném období měl zvyk ukládat do hrobu dlouhou čepel (nůž/dýčku) lid kultury se šňůrovou keramikou.
Rukojeť opatřena nákončím z javorového dřeva (podle nálezu ze Švýcarska), ovázána lipovým lýkem natřeným včelím voskem.